POPIS: Tyto velice nápadné ploché želvy zaujmou svým uniformním zbarvením a nápadnou větší hlavou se specifickým výrazem obličejové části pro sulkáty tak typickým. Karapax je oválný a vždy plochý v barvě pískově žluté až po tmavé odstíny rohoviny. Jednotlivé štítky mají rýhování - vruby a zářezy.  Na stehnech zadních nohou se nacházejí jakési ostruhy, které daly této želvě i její české jméno. Jsou veliké a silné, dvě nebo tři po stranách poblíž ocasu. Okrajové štítky scuta marginalia nad hlavou v počtu 6 ks jsou u starších jedinců silně zvrácené. První hřbetní štítek scuta vertebralia má náznak pyramidy, ostatní štítky jsou ploché. U starých jedinců zadní okrajové štítky mohou být zubaté. Plastron je o něco světlejší (barva slonoviny). Nápadné, do vidlice rozdělené párové a zahnuté, jsou hrdelní štítky scuta gularia (hlavně u samců), u starých jedinců jsou tyto štítky dominantní z celého pancíře. Anální štítky scuta analia mají silné vruby a zářezy. Prsní štítky scuta pectoralia jsou úzké. Hlava je veliká a ze předu vytvarována do úzkého nosu. Horní čelist je hákovitě zahnutá. U starších jedinců je horní čelist "zubatá" jako pilka. Barva je stejná jako karapax a je velice dobře chráněna mohutným skeletem. Nos je špičatý, na temeni hlavy mezi očima směrem k nosu je znatelný hrbol. Barva ostatních měkkých částí těla je shodná s hlavou a karapaxem. Na předních mohutných nohou jsou obrovské šupiny připomínající brnění. Rozlišujícím znakem u želvy ostruhaté je její velikost. S více než 70 cm u samců a až 50 cm samice se jedná o největší pevninskou želvu vůbec. Už proto je její chov v domácích podmínkách uváženíhodný. Samci mají plastron, stejně jako u všech obřích druhů želv, silně prohnutý dovnitř.  

POTRAVA: V přírodě se živí spásáním trav ( potřebují velké množství vlákniny ) a sukulentů  a příležitostným požíráním kostních výkalů afrických šelem ( hlavně hyeny ), v našich podmínkách vyhovuje krmení různými druhy trav a senem z trav s nutným dolněním o vápník. V případě nedostatku vlákniny v potravě může dojít k poruše trávicího traktu a tím dochází k průjmům. Také může dojít k problémům se škrkavkami. Průjmy mohou nastat i při nadměrném předkládání potravy v podobě ovoce. Mnoho sulkát oceňuje přístup k přírodnímu pasení a budou ochotně žrát, a to bez problémů, mixované trávy a čerstvou vojtěšku. Některá zvířata budou také akceptovat suché seno.Ideální strava na zimu je seno a čínské zelí plus mrkev a trocha jablek. Vodu pijí velmi hodně, snad nejvíc ze všech suchozemských želv. Jejich ohromně rychlý růst vyžaduje v dostatečné míře přísun kalcia a minerálních látek! Všechny sulkáty berou ochotně proteiny - bílkoviny ( tudíž maso - žížaly, slimáky a pod. ), když jsou jim nabízeny (jinak jsou tyto želvy výhradně býložravé) a to směřuje k nekontrolovatelnému růstu a následné deformaci karapaxu. Proto je nutné se této stravě vyhnout.  Jasná známka nesprávné výživy jsou pyramidující štítky karapaxu. Vždy si pamatujme, že G. s. je "jiho- Saharská" želva, jejichž přírodním prostředím jsou polopouště. V takovém prostředí není potravy mnoho a přejídáním v zajetí vede k různým problémům růstu. Zvláště samice mají velké nároky na kalcium, to souvisí s vejci. Přidávání sépií a i umělého kalcia do potravy je důležité.

CHOV: V zajetí G. sulcata vykazuje skoro stejné potřeby jako G. pardalis. Pro pár dospělých chovaných želv by měl být min. vnitřní výběh 2,5m x 6 m a venkovní podstatně větší. Pro chov v zajetí jsou důležité velké venkovní výběhy pro slunné a teplé dni a pro chladnější teploty a zimní období dobře izolované a vytápěné prostředí. Ve venkovním výběhu by měly být silně zakořeněné rostliny. Ve vnitřním výběhu vytápění půdní i ze shora. Nezapomenout na ozařování UV lampami. Mláďata jsou v barvě bledě žluté slonoviny s okrajovou světle hnědou kresbou - lemem na každém štítku. Tmavé exempláře se příliš nevyskytují. Zadní štítky jsou zubaté. Mezi očima na temeni hlavy mají želvičky tmavou výraznou kresbu trojúhelníku.

Zimování: V zimě neupadá do zimního spánku, jen do období snížené aktivity. 

Páření: Souboje samců předcházející námluvám jsou velmi nebezpečné, mohou končit i smrtí.

Kladeni vajec: Důležitá je velká vrstva písečného substrátu ( až 60 cm ) pro hrabání a kladení vajec. Kladiště bývají až 37 cm hluboká. Samice snáší kolem 20 vajec cca 45 mm velikých.  Četnost snůšek je rovněž častá, některé samice produkují až 6 snášek za rok.Vejce jsou kulatá o velikosti 40-50 mm a hmotnosti 35-50 g. Úspěchy inkubace jsou popsány v širokém rozhraní teplot od 27-32 °C. Když je inkubace 30 °C, líhnou se želvičky obvykle po 85-100 dnech. Při teplotě 28 °C se inkubace prodlužují na 120-170 dní.

URČENÍ POHLAVÍ: 70 cm u samec a až 50 cm samice