POPIS: Karapax je oválný, mírně klenutý.

Tato želva je velice podobná želvě žlutohnědé, jen je v dospělosti menší.Navíc želva žlutohnědá nemá rozdělený Karapax.

ZBARVENÍ: Barva této želvy je jasně žlutá s mnohými černohnědými skvrnami, sem tam nazelenalými skvrnami.

Má o hodně jasnější barvu než Testudo graeca, s jinou si ji splést nemůžete.

Rozlišovacím znak: nadocasní štítek, který je rozdělený na dva.

Potrava: Přijímá hlavně rostlinnou potravu - pampelišky, salát, čínské zelí, okurky, rajčata, jetel, jitrocel, jablka apod.Ale i malé kousky masa, ale POZOR!!!! Jen tak jednou za 14 dní, protoze maso, tvaroh, vejce atd.obsahují hodně bílkovin a to způsobuje měknutí krunýře.

Krunýř této želvy měří 20 až 25cm, zřídkakdy více. Je vysoce klenutý a okrouhlý. Štítky nad obratli jsou úzké, u dospělých uprostřed hřbetu téměř čtverhranné a vypouklé. Zbarvení štítu je zelenavě nebo hnědavě žluté, objevují se i rozsáhlé tmavé plochy. Nadocasní štítek karapaxu je rozdělený, samci mají na konci ocasu mohutný rohovitý trn, tuto špičku ocasu kryjí 2 velké hladké šupiny. Plastron je u samců vydutý a ocas podstatně delší než u samic, jejichž břicho je rovné.

Žije v oblasti východního Středomoří, je ji možno nalézt na chudých lukách a trávou zarostlých svazích, ve vápencových oblastech i při mořském pobřeží, ale také v kulturním kraji, pokud jsou zde kamenité zídky, křoviny a suchá písčitá místa.

Během půlročního zimního spánku spotřebují asi 10 až 40g svých zásob tuku, takže ihned po probuzení opouštějí svá zimoviště a jen co se zbaví exkrementů, které se v jejich těle během zimního spánku nahromadily, začínají se vydatně krmit výhonky bohatými na vitaminy. Během tohoto období zvýšené aktivity dochází také k páření.

Samci bojují o samičku, pokoušejí se mohutnými údery jeden druhého odstrčit, také k samičce se chovají hrubě. Sameček pronásleduje samičku , vráží přitom do ní krunýřem, několikrát ji oběhne a přitom ji kouše do nohou. Oplození je obtížné, protože samec často sklouzne ze samiččina kaparaxu. Za nějaký čas po oplození vyhrabává samice zadníma nohama v zemi jámu, do které klade bílá vejce v tvrdé skořápce. Mladé samice většinou 1 až 2, starší však až 10 vajíček. Po nakladení vejce zahrabou a zeminu udusají plastronem. Mláďata se líhnou po několika měsících, délka vývoje závisí na klimatických podmínkách.

V době letních veder upadají do jakéhosi letního spánku, ze kterého je probouzejí podzimní srážky. Želvy se začínají opět vykrmovat. Když si nahromadí dostatek tukových zásob, zahrabávají se na vhodných místech, kde přezimují.

Živí se zelenými rostlinami, společně s rostlinnou potravou přijímají také vodu, příležitostně žerou také brouky, červy a mršiny.

A tady naleznete fotky mých želviček, mám také zelenavé